Běžný triatlon dnes už zná každý, triatlon se psem se od tohoto klasického pojetí liší v podstatě pouze tím, že závodník není sám, ale soutěží spolu se svým psem. Přesto raději zopakujme, že triatlon znamená soutěž ve třech sportovních disciplínách - konkrétně v plavání, v běhu a jízdě na kole.

Triatlon se psem představuje stejné disciplíny, ovšem soutěžící, nebo chcete-li psovod k sobě musí mít navíc připoutaného psa. Pes psovodovi pomáhá tím, že táhne např. při běhu nebo jízdě na kole, ale zároveň musí vzorně spolupracovat - tato schopnost se nejlépe projeví při plavání a jízdě na kole.

Triatlon se psem se tak stává mnohonásobně náročnější sportovní disciplínou, než ten původní klasický triatlon. Pes, který má tento náročný sport zvládnout by měl být alespoň středně velký, měl by mít dobře stavěné tělo schopné snést sportovní zátěž a musí dovršit psí dospělost - to je základní podmínka většiny psích sportů. Psovod musí samozřejmě dobře zvládat běh, jízdu na kole i plavání. Z vybavení potřebují psovod a jeho pes speciální lano s postrojem pro psa a s bederním pásem, s jehož pomocí si psovod k sobě psa po dobu závodu připoutá. Psovod dále musí vlastnit dobré, nejlépe horské kolo a nezbytnou součástí jeho výbavy je také ochranná přilba.

Výcvik psa pro triatlon určitě není otázkou několika týdnů. Pes musí nejprve dokonale zvládnout základní povely a musí se stát dobře ovladatelným. Dále si musí zvyknout na nošení postroje a také na vodu jako takovou - v ideálním případě by si pes měl ke koupání vytvořit velmi kladný vztah, což nemusí být vždy zcela samozřejmé a může to od psovoda vyžadovat značné úsilí a trpělivost. Vlastní výcvik by se potom měl současně rozbíhat ve dvou rovinách. Nejprve by se mělo začínat s během - cílem je naučit psa běžet vždy ve směru, v jakém požadujete. Kromě základní poslušnosti je zapotřebí psa naučit povelům goo - běž, whoa - stůj, haw - vlevo a gee - vpravo. Začíná se krátkými nenáročnými tratěmi, které je možné postupem času prodlužovat.

Současně by se mělo započít také s výcvikem společného plavání - i tady je cílem naučit psa plavat vámi požadovaným směrem. Toho se nejlépe docílí spoluprací s dalším dobrovolníkem, který bude psa přivolávat k sobě, za současného povzbuzování s pomocí povelů již známých z běžecké disciplíny. Začíná se opět krátkými úseky a teprve ve chvíli, kdy pes stoprocentně pochopí smysl povelů, může se pokračovat v postupném prodloužení plavání.

Nakonec je nutné naučit psa běhu před kolem. Tato disciplína je asi nejtěžší zkouškou vzájemné spolupráce psa a psovoda, na druhé straně ale pes, který již zvládl běžeckou disciplínu, umí se pohybovat na laně a dobře ovládá povely, je na disciplínu jízdy na kole předem již dobře připravený. Nejlépe je opět požádat o pomoc dalšího dobrovolníka, který by k sobě psa volal tak, aby pes překonal strach z kola jedoucího za ním a aby především nedošlo k situaci, kdy by kolo najelo psovi na zadní nohy. Je to tedy opět otázka velké trpělivosti a dostatku času. Součástí výcviku by pochopitelně mělo být velké chválení a povzbuzování psa, doplněné občasným pamlskem.

Trénink na tento psí triatlon zabere značné množství času a musí být pravidelný - na druhou stranu ale není dobré psa přetěžovat a trénink by se tak vždy měl přizpůsobit spíše tempu a možnostem psa, protože ve chvíli, kdy se pes přestane na tuto vaši společnou zábavu nadšeně těšit, je obvykle se vším sportováním konec.

I v Triatlonu samozřejmě platí zásada, že pokud okolní teplota vystoupá nad 15°C, netrénuje se, protože u psa hrozí velmi rychlé přehřátí organismu.

Soutěže a závody v psím triatlonu se dělí na ženské a mužské kategorie. Dále pak na kategorie:

• A - psi nad 40 cm + psovodi nad 15 let (plavání 150 m, jízda na kole 5,2 km a běh 4,6 km)
• B - psi pod 40cm  + psovodi pod 15 let (poloviční tratě kategorie A)

Sportovní disciplína dog trekking se k nám jako ostatně většina psích sportů dostal zeseverských zemí, kde byl dálkový pochod se psem naprosto běžnou, rutinní aveskrze praktickou záležitostí. V Čechách patří tento psí sport k těmnejmladším vůbec.

Historicky první závod v dog trekkingu se u nás konal ve Žďárských vrších teprve v roce 2000. V současné době má dog trekking v Čechách širokou základnu pořadatelů.

Princip dog trekkingu spočívá v orientačním pochodu se psem, kdy je předem stanovena trasa a časový limit, ve kterém musí účastníci tuto trasu zvládnout. Velice často je součástí dog trekkingu značné výškové převýšení a vlastní pochod může trvat několik dní, případně i nocí.

Tento velice oblíbený vytrvalostní sport není možné provozovat bez předem dobře připraveného vybavení. Psovod bude potřebovat dobré oblečení (nepromokavé a dobře větratelné), dobrou a již řádně prošlápnutou obuv, batoh s optimální velikostí 40 – 50 litrů, s dostatečným množstvím postranních kapes a v ideálním případě také bederní pás pro úschovu nejrůznějších drobností, které je třeba mít neustále po ruce. Dalším důležitým vybavením psovoda při dog trekkingu je tzv. čelová svítilna, s jejíž pomocí se člověk i pes orientuje v noci – světlo musí mít dostatečný dosah, aby bylo možné hledat i možné turistické značky. Jako povinná výbava je pořadateli závodů vyžadována karimatka, spacák, mapy, miska pro psa, láhve na vodu a krmení s jídlem.

Pes bude potřebovat postroj – nejlépe typ guard, vodítko a obojek a amortizační šňůru (slouží ke spojení člověka se psem, pokud není pes právě veden na vodítku).

Z nepovinné výbavy se v případě náročných tras může velice hodit pláštěnka (ocení stejně tak člověk jako pes), speciální botičky pro psy a zcela určitě speciální nosiče pro psy (batůžek upevněný kolem trupu psa). Pes tak může pomoci nést náklad, podmínkou je, že náklad psa nesmí překročit 1/3 jeho celkové váhy a náklad musí být dobře rozdělen, zajištěn proti pohybu a nesmí psu způsobovat nepohodlí nebo dokonce bolest (ostré a hranaté předměty).

V případě, kdy pes pomáhá s nákladem, je také důležité zohlednit počasí, aby u psa nedošlo k dehydrataci z kombinace velké zátěže a náročného fyzického výkonu.

V případě dog trekkingu není úplně na místě mluvit o výcviku pro tento sport, protože zde žádný speciální výcvik není v zásadě zapotřebí. To je ostatně jedním z velkých lákadel tohoto sportu – může jej provozovat každý člověk, který miluje dlouhé procházky volnou přírodou, má dobrou fyzickou kondici a dokáže se orientovat podle mapy. Z hlediska psa jsou stanovy podobné požadavky – pes musí mít ukončený tělesný vývoj, aby při náročných tratích nedošlo k narušení pohybového aparátu, musí být zdravý a ve velmi dobré fyzické kondici a měl by mít rád pohyb (existují plemena např. z řad společenských psů, kteří se pro svou jemnou tělesnou konstituci pro tento fyzicky náročný sport zcela nehodí). Protože další stanovy ohledně plemene, velikosti apod. neexistují, může se dog trekkingu účastnit téměř každý pes, bez ohledu na to, zda je čistokrevný či není.

Protože se ale pes minimálně na startu a v cíli setká s velkým množstvím dalších účastníků, nesmí být v žádném případě agresivní. Téměř výjimečně je dog trekking naopak vhodným sportem pro majitele plachých psů, které tato jejich vlastnost z většiny dalších, povětšinou hlučných a silně soutěživě zaměřených psích sportů vylučuje.

Soutěže a závody v dog trekkingu se konají po celé České republice a jednotlivé akce je možné najít v termínovém kalendáři sportu psích spřežení, pod které dog trekking spadá.

Závody se řídí pravidly ustanovenými v ČR v roce 1995, na které dohlíží TVDT (Technický výbor dog trekkingu). Soutěže jsou rozděleny do kategorií podle pohlaví psovodů a také podle jejich věkové kategorie. Nejvyšším oceněním ČR je tzv. Český pohár v Dog trekingu.