Mikulášský výcvikový víkend. Oba dny se nás sešlo mnohem víc, než jiné výcvikové dny. Proto jsme byli rozděleni do několika skupin. My byly oba dny čtyřčlenná babská skupina se samými čubinkami.
Sobota. V naší skupince byla naše výcvikářka, která se snažila pomoci s Borou o větší zájem a vyštěkání osoby.
Pokusně jsme provedli první úsek na odcházející osobu, která za sebou táhla kůži a byla jí nabídnuta i u osoby. Ale to se nám neosvědčilo a proto jsme se vrátily k osvědčeným krabičkám s mňamkou.
Na druhém úseku Bora krásně našla a vyštěkala.
Mezi tím se osoba z prvního úseku přesunula o kousek dál. Bora ji po chvilce našla a vyštěkala.
Na dalším úseku jsme měli dost velké problémy. Osoba se přemístila pod sráz a Bora sice hledala, ale ze srázu dolú jít nechtěla. Dostala jsem ji tam až se jí osoba ukázala a zavolala na ni. Po doběhnutí ji musela pobízet povely.
V druhém kole jsem si udělala jen nástřeláčka s tím, že jsem tam měla osobu, na kterou mě Bora nikdy nechtěla štěkat. A taky to tak dopadlo. Hodně povelů až zakřičených a Bora nezájem. Nakonec se přece jen rozštěkala, ale bez odměny. Vzala jsem ji o kousek zpět a vyslala znovu. Tentokrát už byl její výkon dobrý.
S výcvikářkou jsme se poradily, co na ni vyzkoušet dál a v neděli jsme se o to pokusily.

Neděle. Zase jsme dělaly dvoukolově. V prvním kole jsem vyzkoušela to, co jsme minulý den prodebatovaly s výcvikářkou.
Osoba odcházela tak, aby ji Bora viděla. Pak jsem s ní šla asi do poloviny vzdálenosti a vyslala ji. Vyštěkání bylo pěkné. Pak jsem Boru vzala a odvedla ji na výchozí bod - celou vzdálenost. Sice tam doběhla a štěkala, ale už to nebylo ono.
To stejné jsem udělala na druhou stranu, ale tam jsme vybouchly už při prvním vyslání a druhé jsme musely opakovat.
V druhém kole bylo zase jen vyštěkání na přímo a to bylo výborné.
Oba dny ale bylo vidět zlepšení a že možná bude na plochách i štěkat. Už nemá zájem tolik odbíhat od osoby a dokonce se sama rozštěká (někdy).
Holky díky za snahu u mé čubinky.

Foto: Sonino ze soboty- ZDE a z neděle moje a Marcelino - ZDE.

Sobota. V Sokolnicích se nás v 10,00 sešlo celkem sedm. Ještě než jsme začali, tak se zranil dobrman tak, že Jana s ním už necvičila a v průběhu výcviku se zranil další pes od Zdeny, ale ta výcvik dokončila.
Rozdělili jsme se na dvě skupinky a výcvik probíhal velice rychle a dalo by se říci, že i úspěšně.
Naše skupinka prováděla první kolo vzadu na volnějším prostranství. Já s Borou měla schované 2 osoby a na jednu dělala násřeláka. U první osoby - nástřelák - Bora štěkala už z dálky a vytrvale. Horší to bylo u druhé osoby, která byla schovaná v takovém jakoby podloubí. Po celkem rychlém vyhledání se musela vykouknout ven jestli tam ještě jsem a potom se vrátila ke Zdeně a čuměla na ni jako by se divila, co tam vlastně dělá. Po povelu začla štěkat a při menších pobídkách štěkala pěkně. U Ivoše se to opakovalo v bledě modrém, jenže tam štěkala bez tolika pobídek.
Potom jsme se vyměnili s druhou skupinkou a šli jsme dopředu na sutiny. My na vršky nahromaděných cihel a bordelu moc nelezly, protože byly trošku klouzavé a já šmatlavá baba a čubinka nakrytá, zak jsem nechtěla riskovat nějaké zranění. Tam jsem dělala jen nástřeláky, kde Bora po doběhnutí hned vytrvale štěkala a neměla ani snahu odcházet.

Neděle. Na Klajdě se nás sešlo celkem osm. Zase jsme se rozdělili do dvou skupinek. My zůstaly u parkoviště. Zase jsme dělaly dvoukolově, druhé kolo osoby položeny v jedné řadě za sebou a na kratší vzdálennost.
Já s Borou jsem vysílala na 3 osoby a to z jednoho místa. První osoba šla přímo asi 30 m a Bora po menším zaváhání pěkně štěkala. Druhá osoba šla asi 20 m po cestě a tam odbočila a schovala se do dolíku. Bora po nalezení okamžitě sama vytrvale štěkala až do mého příchodu. Třetí osoba šla po cestě o něco dále a schovala se za strom, za kterým nebyla vůbec vidět. Bora ji rychle našla, ale měla zájem o požírání sněhu. Od osoby sice neodešla, ale štěkat začala až po několikerém povelu. Pak štěkala už pěkně. Na všechny 3 osoby byla vysílána z výchozího postavení - rozcestí. Osoby se chodily ukrývat jednotlivě, aby je Bora viděla odcházet, ale neviděla, kde jsou ukryty.
V druhém kole jsem ukryla osobu na pravou stranu do dolíku tak, aby Bora o ní nevěděla a druhá osoba odcházela asi 15 m mezi nás a dolík. Bora doběhla a bez povelu začala štěkat. Pak jsme se vrátily na cestu a Bora byla vyslána na ten stejný směr na druhou osobu. Udělala si kolečko, aniž by někoho zaregistrovala a po cestě se vrátila. Po druhém vyslání už osobu našla, ale štěkat začala až po povelu.
Tak že se vrátíme k začátkům, aby se Bora naučila samostatně vyštěkávat. Revíry a vyhledávání ji potíže nedělají.

18.-19.10.2008
Tento víkend probíhalo společné cvičení. V sobotu sutiny na Jalovisku, Veveří a dopravních stavbách, v neděli na stráni u Ergonu. Foto ZDE.
Sobota. Naše skupinka byla ve staré budově bývalé vývařovny na Veveří. Je tam čím dál víc všelijakého humusu - prach, sklo, výkaly a různý jiný bordel. Úkrytů je tam však zase čím dál méně. Sešlo se nás 5 se šesti psy, ale cvičili jsme jen 4+4.
Já s Borou dělala jen jedno kolo na 3 osoby. První osoba byla ve výšce na rampě. Bora si k ní vyskočila, několikrát se kolem ní protáhla, ale štěkat začala až po několikátém povelu. Proto jsem ji schovala pod rampu, kde už štěkala samostatně. Druhá osoba byla ve sklepě v díře. Bora ji několikrát přešla než se zorientovala a potom už samostatně vyštěkala. Třetí osoba byla umístěna v tmavé místnosti v regále. Tam mě Bora překvapila její reakcí. Když ji našla, vrátila se ke mě, kde se zaštěkala a hned se vrátila k osobě a vyštěkala ji. Na konec, jako druhé kolo, jsem si udělala vyštěkání na jednu osobu, ktera byla schovaná mezi rampou a zdí. Bora po krátkém hledání ji perfektně vyštěkala.

10.9.2008
Odpoledne jsme se sešli s Milanem Olivou, který nám udělal instruktáž a praktické ukázky z obedience. Jestli se mě podaří udělat nějakou zkoušku, podle toho co se vyžaduje,  tak budu hvězda.
Po ukončení jsem si šla udělat pár cviků poslušnosti. Chůze u nohy bez vodítka se zlepšila, trojí odložení za pochodu bylo dobré, ale u přivolání váhá. Vysílačka je dobrá, plížení se lepší. Aport volný i přes metrovku a áčko dobrý, ale trvá předčasné pouštění.

7.9.2008

Dopoledne v půl desáté se nás sešlo celkem 13 členů na společný výcvik. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. My byly ve skupině se Soňou, Slávkem, Jarkou, Jitkou, Radkou a Petrou. Soňa nás vedla a byla bez psa, taky Petra neměla s sebou psa, který je po operaci.
Všichni měli pěkné vyštěkání osoby, někteří měli malé problémy s prohledáváním terénu.
Bora - prohledávání terénu a nalezení osoby bylo skoro na jedničku, ale to další.....
Vyštěkání první osoby - našla, ale snažila se odejít. Petra si ji musela natáhnout a pobízet. Potom už štěkala celkem pěkně.
Vyštěkání druhé osoby - Jarka - stejný scénář.
Na konec jsme si udělali nástřeláky. Slávka vyštěkala bez pobízení už když přibíhala, potom už jen chválil. U Jitky se snažila projít okolo ní tak natěsno, že se o ni málem otřela. Na povel se vrátila a začala štěkat.
Jsem spokojena s jejím prováděním prohledávání prostoru - jde tam, kam se pošle a osobu najde. Ale to její štěkání je na nic. Budeme muset trochu přitvrdit a najít způsob, jak ji donutit štěkat a od osoby neodcházet.

12.-20.7.2008
A je to tady - letní výcvikový tábor a nebo dovolená v Žírovnici.
V sobotu jsme měly se Staňou vyrazit v 8 hod. Jako vždy Staňa přijela později a já jela ještě natankovat, takže jsme vyjely asi ve 3/4 na 9. Počasí na cestu bylo celkem slušné - částečně pod mrakem a částečně slunečno, ale trochu dusno. Cesta ubíhala v pohodě, 2x jsme si udělaly zastávku - venčení psů a Stani. Do Žírovnice jsme dorazily něco po jedenácté. Pomalu se nastěhovaly do chatek, šly na oběd a uspořádaly věci v chatkách podle našich představ. Celé odpoledne se sjížděli další účastníci tábora. Někteří už nedočkavě si šli zacvičit a někteří odpočívat /tak jako my/. Večer se konala první slezina, kde se hlásilo kam kdo půjde druhý den cvičit. Já s Borou bereme tento tábor jako dovolenou. Navečer začalo pršet a později i hřmět. Tak jsme zalezly do pelechu a spaly a spaly a .....
Neděle. Od rána, mimo venčení jsme se zdržovaly u chatky a nebo pospávaly. Celý den bylo nějak pošmourno a odpoledne začalo pršet. Přesto někteří si vyšli na stopy, plochy a sutiny. My si udělaly překážky a lehce poslušnost. Většinu dne jsme prospaly a nebo prokecaly se sousedkami, z jedné strany s Jarkou a z druhé strany se Staňou. Večer, protože dost hustě pršelo, jsme se sešli v hlavní budově, kde se zase rozdělovalo kam kdo půjde druhý den cvičit, a že nebudeme mít snídaně
a večeře, protože je nás přihlášeno málo. Já, jako obvykle, zmizela co nejdřív za Borou.
Pondělí. Od rána pršelo a my byly zalezlí v chatce. Byla zima, že jsme byli všichni navlečení jak na severní pól a v chatkách všechno provlhlé. Jen jsme se koukaly, jak z výcviku jdou jak promoklé slepice. Můj spacák využívala hlavně Bora, která byla do něj zabalená.
Úterý. Zima a déšť. Den jsme prožily nabalení, v holínkách mezi kalužemi a v provlhlém oblečení. Před chatkou jsme si udělaly pár cviků a honem zpět do chaty a zabalit se do spacáku. Už někteří uvažujeme o odjezdu.
Středa. Ráno nás probudilo sluníčko a teploučko. V dopoledních hodinách jsme ho využily k usušení spacáku a oblečení, prohánění Bory za pískacím balonkem a posezení venku u kávy a pokecu se sousedy. Odpoledne jsem se rozhodla, že se zúčastním cvičení v sutinách s Františkem a Markem. Byla jsem mile překvapena, že Bora pracovala s chutí a dokonce samostatně bez pobízení štěkala. Protože jsem se dříve hlavně věnovala plochám a sutiny nedělala, nechala jsem osoby volně, ale v tmavých koutech. Asi přehodnotím výcvik a na plochy se vykašlu. Uvidíme. No a aby jsme nebyli moc spokojení, že bylo hezky, začalo v noci zase pršet.
Čtvrtek. A zase prší a je zima. Zase jsme zalezlí buď v chatce nebo na verandičce, aby jsme se mihli aspoň tak bavit se sousedy. Na odpoledne jsem se domluvila zase na sutiny, tentokrát s výcvikářkou. Chtěla jsem se pochlubit jak Bora pracuje. Ale chyba lávky - Bora jak kdyby to věděla, zase se nechala pobízet a dokonce do místnosti, kam šla předešlý den suveréně, se plížila a jako kdyby se bála. V druhém kole tam zaběhla bez pobízení a celou ji prošmejdila. Já byla jejím výkonem trochu zklamaná, ale Soňa ji pochválila, že pracuje s větším zájmem jak na plochách. Asi to podědila po mámě.
Pátek. Celý den bylo střídavě oblačno, místy prosvitlo i sluníčko. Od rána jsme se rozmýšleli s Františkem a Markem, jestli půjdem znova na sutiny. Nakonec Marek nechal psa odpočívat a šel nám dělat jen figuranta. Navíc s námi jela Staňa. Bora zase bezchybně pracovala. Udělala jsem si vyhledání na Františka a Marka, zase odkryté osoby, ale ve tmě a hezky hledala a bez pobízení se rozštěkala. Tak jsem se chtěla přesvědčit, jestli má spadeno na pány, že štěká a dámy ignoruje. Tak jsem si dala do jedné místnosti Moniku, kterou nezná a poslala Boru asi z 20ti metrů. Našla ji a krásně bez pobízení štěkala. Jela jsem zase spokojeně do tábora na kafé.
Sobota. Ráno nás vítalo sluníčko a hřálo celý den. Nás čekala soutěž v poslušnosti, kde jsme vůbec nezazářily. Z 50ti bodů jsme dostaly celých 23. I to byl nadlidský výkon. Ale teď nevím, jestli můj a nebo Bory. I ty cviky, co normálně umí a dělá byly bídné. Večer bylo vyhodnocení a oslava Františkových 50in. Naši kytaristi - Marta, Ivoš, Radka a violončelista Pavel - mu zahráli na přání a potom krásně složenou písničku na známou melodii.
Neděle. Byla teplá, slunečná neděle. My honem balily, protože jsme končily a někdy v poledne měli přijet další podnájemníci.
My chtěly původně po obědě odjet, ale moc se nám nechtělo a vyjely jsme až po 18.hod. Odpoledne se šlo ještě na procházku, Helenka se Staňou se chtěly vyfotit u jezírka s lekníny. Tak jsem jim půjčila foťák a sníky byly udělány i s prsty.
Já zůstala u rybníka a snažila se Boru dostat do vody. Pro klacíček šla jen po břich, ale jednou se spletla a šla hlouběji, kde musela plavat. Ale i to byl úspěch, i když jsem ji tam už podruhé nedostala. Snad příště. Ještě jsme si stačily prohlédnout prstové výtvory našich dvou fotografek a potom loučení s ostatními účastníky tábora, kteří ta zústávali ještě na další týden.

jméno	ZB	spec.	posl.	dov.	celk.	um.
stopy - 8
Oliva Milan	KZJ	177	42	38	257	2
Marzyová Radmila	KZJ	3	31	33	67	7
Pokorný Jan	SZBK	177	44	44	265	1
MašatováLudmila	SZBK	13	42	39	94	4
sutiny - 49
Chmelová Šárka	KZJ	140	41	43	224	24
Volný David	KZJ	58	37	40	135	42
Linda Petr	SZBK	173	43	45	261	11
Katrevová Iveta	SZBK	40	35	37	112	43
plochy - 45
Málková Irena	KZJ	19O	37	41	268	4
Libišová Stanislava	KZJ	138	31	46	215	11
Bučková Petra	KZJ	22	43	44	109	36
Kubica Petr	SZBK	113	42	43	208	15
Švancara Jiří	SZBK	21	45	42	108	37